Rozhledna na Mackově hoře a stavění stanu v Pecínově

Bylo nebylo, jednoho krásného dne (byla zrovna neděle) jsme se rozhodli, že vyrazíme na nedalekou rozhlednu na Mackově hoře. Po vydatném obědě (já měla rizoto:-(( ) jsme si naložili  foťáky a penízky na vstupné a šli. Prošli jsme městem a dorazili ke Karlovarce. Povedlo se nám dokonce i přeběhnout na druhou stranu. No, možná jsme tam chodit neměli, na okraji silnice ležel přejetý ježek. Fuj. Ale to už jsme přicházeli k odbočce na rozhlednu. Procházeli jsme kolem chatek až jsme došli k rozhledně. Několikrát jsme prošli vrátkama tam a zpět, jelikož jsme nikde nemohli najít pokladnu. Tak nic, aspoň nám zbyde na nanuka :-))

Teda to jsem si zase dala, marně jsem doufala, že od mojí poslední návštěvy třeba předělali schůdky a už nejsou průhledné. Prdlajs. Všechno pořád při starém. Takže Míša musel jít asi o tři schody přede mnou, abych se nekoukala dolů, ale nahoru na něj. No samozřejmě, že jsem se dolů podívala a třesavka nohou se dostavila téměř okamžitě. Uf, ještě že už jsme nahoře. Docela tu fouká, ale je to příjemný. Obešli jsme celou rozhlednu a nafotili si okolí. 

Míša po chvíli usoudil, že by bylo fajn, vylézt ještě výš. K mému velkému potěšení byl ale žebřík zamčený :-)) Takže jsme se museli spokojit s "prvním patrem".

Když jsme si pořádně prohlédli okolí i rozhlednu, vydali jsme se směrem k zemi. Na schodech nás ohrožovaly agresivní vosy, ale naštěstí si žihadla nechaly pro sebe. A jsme dole. Juchůůůůů, jak já miluju tenhle pocit, když jsem zpátky nohama na zemi :-))

Chvíli jsme pak ještě seděli u stolku a obdivovali tu nádheru, Míša se slunil... A pak už se jelo domů...