Na neděli 2.8. jsme měli naplánovaný príma výlet. Měli jsme jet do Libochovic, na hrad Hazmburk a do Budyně nad Ohří. Jenže…  Nějaký dobrák nám propíchnul kolo u auta a s rezervou jsme to nechtěli riskovat. Takže jsme výlet odložili na další pátek.

V pátek ráno nás vzbudil Štěpka (jak jinak) asi v 6 hodin. Takže jsme se všichni nakrmili a kolem 8 vyrazili na výlet. Cestou jsme se rozmýšleli, kam pojedeme jako první. Nejprve jsme mysleli, že první bude hrad Hazmburk, ale protože Štěpa nám začal v autě usínat, řekli jsme si, že nejlepší bude, když se podíváme nejprve na zámek v Libochovicích.

Tak jsme přijeli do Libochovic, a na náměstí našli nejspíš poslední volné místo na zaparkování. A šup do zámecké zahrady. No, Štěpka nespal ani půl hodinky, takže si v zámecké zahradě dal jogurtík a šli jsme dál. A protože náhoda je blbec, koho jsme to nepotkali tak daleko od domova? Samozřejmě, Míšovou spolužačku z gymplu s rodinkou. Taky byli na výletě :o)

Prošli jsme si zahradu, nafotili pávy a kytičky a vyrazili se podívat po Libochovicích. Už když jsme přijížděli, všimli jsme si totiž, že za náměstím je mega prostor napěchovaný kolotočema… Aby taky ne, od zítřka tu mají pouť! (Škoda, že jsme tu o den dřív…) Takže jsme vyrazili směrem ke kolotočům, s tím, že se alespoň podíváme. No a že bylo na co! Takových atrakcí pohromadě! Dokonce tam byli několikery autíčka, řetízkáče, houpačky…. a spousta všech možných druhů kolotočů co snad existují.

Cestou ke kolotočům jsem si všimla jednoho malýho obchůdku (později jsem zjistila, že téměř naproti němu parkujeme), kde prodávali umělecké potřeby, papíry, korálky… KORÁLKY?!?!? No samozřejmě jsem se tam musela zastavit a nějaký korále si koupit :o)

A pak jsme šli hamat. Ale jako vždy jsem chtěla nejdřív sem a potom tam… Takže nakonec jsme se usadili ve venkovní restauraci přímo u zámku. Míša si dal kuřecí řízek s bramborou kaší (po mojí zkušenosti s kaší v Motole obdivuju jeho odvahu) a já měla smažený hermelín a krokety. Chutnalo nám, což o to, ale teda vosy tam byli pěkně otravný! Jednu se nám povedlo zavřít do mojí skleničky a tak jsem si pak půjčila Míšovou, abych si tam dolila zbytek Coly. A po obídku jsme nasedli do autíčka (mimochodem od sluníčka pěkně rozpálenýho) a vyrazili směr Klapý, odkud jsme měli vyrazit ke hradu Hamzburk.

Úspěšně jsme dojeli na parkoviště a začali se vykládat z auta. Mezitím se Míša šel zeptat hlídače parkoviště, jestli se nahoru dá jít s kočárem. Když nám dědula omrknul kolečka a řekl, že s těmahle v pohodě, že tam jezdí i s golfkami, naložili jsme Štěpu a hurá nahoru. Teda hurá… no šli jsme, šnečím tempem. Cesta byla totiž strašnááááááááááááááá!!! Samej šutr, pro kočárek teda rozhodně ne! To bych teda chtěla vidět ty golfky, co tady jezdí...

Asi za hodinku jsme byli nahoře. Zacvakli jsme vstupný a rozdělili se (protože po hradě se s kočárkem opravdu jet nedalo). Já šla se Štěpou k černý věži na lavičky a krmila ho přesnídávkou a Míša si zatím hrad prošel. Pak jsem mu předala Štěpku a šla jsem na exkurz já. No, doufám (marně), že mě nikdo neviděl! To je teda hrad pro mě… Žádný zábradlí – jenom červenobílá páska a za ní sráz dolů… Takže se opět dostavilo motání hlavy a závrať. Chvilku jsem dokonce lezla po čtyřech, jenom abych se dostala k tý druhý (bílý) věži. Uf, nakonec jsem tam. No, prý je shora pěkný výhled. Nevím. Jenom jsem do věže nakoukla a když viděla tu skoro tmu, tak jsem si výstup nahoru rozmyslela… A šla jsem se podívat dozadu za věž (tam už naštěstí zábradlí bylo) na sklepení. Tak a tady mě něco ošklivýho černýho kouslo do nohy. A protože jsem viděla včera zprávy, kde ukazovali, jak se k nám dostávají tropičtí pavouci a nějakýho pána kousl a paralyzoval ho, chytla mě šílená panika a pelášila jsem zpátky k Míšovi, a bylo mi úplně jedno, že mě od sešupu dolů dělí jenom páska… :o)

Přebalila jsem v kočárku Štěpu a šli jsme dolů. Tentokrát jsme zvolili jinou taktiku. Míša nesl Štěpku na rameni a já jela s prázdným kočárkem. To byl fofr, šup a byli jsme dole. Tak a jedeme za naším dnešním posledním cílem – vodní hrad v Budyni nad Ohří.

V Budyni jsme si nejprve dali kolečko po jednosměrkách, ale nakonec jsme zaparkovali kousíček od vchodu do hradu. Prošli jsme si zahradu, mrkli za hradby, ale vodu ne a ne najít. Teda tak to nechápu, proč je to vodní hrad, když jediná voda, kterou jsme tam našli byla na toaletách… :o)

Protože Štěpa na chvilku usnul, mrkli jsme se lehce po okolí, dali si točenou Kofolu a pak ho spícího naložili do auta a jeli domů. Cestou jsme se stavěli akorát ve Slanym v Lidlu pro něco k večeři.

Výlet se nám povedl. Já byla úplně vyřízená (ještě teď mě fakt bolí nohy), Štěpa večer taky usnul bez protestů, jen Míša byl ještě plný elánu a dal si 20 km na rotopedu – šílenec :o)

Fotky