sobota 30.6.2007

A je to tady! Dovolená! Dneska odjíždíme s Míšou do Českého Švýcarska. Jen se ještě pořádně nadlábneme na cestu (mňam gulášek) u Míšových rodičů a jedééééém! Cesta je dlouhá, předlouhá, ale nakonec dojíždíme na místo - do Srbské Kamenice. Ani jsme moc nebloudili a našli i naše ubytování - místní Infocentrum. Málokdo tomu asi uvěří, ale uvnitř se skrývají opravdu nádherné apartmány. Měli jsme štěstí, "zbyl" na nás ten největší :-)) Ani jsme nezačali pořádně vybalovat, rychle jsme se převlíkli a hurá na výlet. Dnešním cílem je Panská skála. Po kratším bloudění, samozřejmě při mé navigaci, jsme najednou stáli u skály. Zaparkovali jsme hezky pod lampou a hrnuli se z auta. Ovšem moje hláška:"To sem jedem kvůli týdle skále?" Míšu málem posadila. No ale co mám povídat, skála je to nádherná. Z různých stran různě obtížně přístupná, ale myslím, že Míša jí prolez úplně celou. Já, protože jsem "výškoposera", jsem jí chvilkama radši obcházela dole :-) Foukal trošku vítr, ale bylo tam krásně (a mraky lidí). Po prolezení skály ze všech stran jsme se vydali zpátky k autu a jeli do Srbské Kamenice, kde jsme si dali mňamózní večeři v restauraci Ve starém krámě. Odvalili jsme se do Infocentra a šli spát :-)

neděle 1.7.2007

Brzo ráno nás probudilo bití zvonů místního kostela. Venku svítilo sluníčko, tak jsme si řekli, že si uděláme pořádný výlet. A taky že jo. Ještě teď mě bolí mohy, když si na to vzpomenu... :-))) Tak hezky popořádku. Jeli jsme do Hřenska. Mají to tam dobře vymyšlený, jen co je pravda. Nesmí se parkovat jinde než na vyznačeném parkovišti. No co se dá dělat. Zajeli jsme na parkoviště, kde nás ihned skásnul hlídač o 150Kč - vydřiduch, a pak se vydali po svých kamsi k soutěskám a Pravčické bráně. Sotva jsme vstoupili do lesa, už tam byla další pokladna a platili jsme vstup (20Kč/osobu) do kaňonu soutěsek. No teda do lesa jsme ještě nikdy předtím vstup neplatili, ale holt platí: Jiný kraj, jiný mrav. Šli jsme pár minut lesem a došli k Edmundově soutěsce. Fígl spočívá v tom, že se v Hřensku nikam nedostanete, aniž byste jeli touhle lodičkou. Takže jsme zaplatili další vstupné (50Kč/osobu) a plavili se po Kamenici. Měli jsme štěstí, "kapitán" naší pramice byl veselá kopa a tak jsme se cestou hodně nasmáli. Kdybyste to nevěděli, Kamenice má hloubku celkem 5m - metr pod lodí, 2 vlevo a 2 vpravo :-)) Pak jsme šli zase kus lesem a došli opět k dalšímu přívozu. Nikde nikdo, jen tajuplný starý (a dost rezavý) vojenský telefon s nápisem "Zatočte klikou jednou dokola a do 10 minut je tu loďka". Točila jsem jako blázen, ale myslím, že je to jenom taková sranda. Po deseti minutách se tu ale opravdu objevila loďka. No čert ví, jak to tam maj zařízený :-) Tak jsme se znovu plavili. Tentokráte po Divoké soutěsce. Měla jsem z ní předem trochu hrůzu, podle názvu jsem myslela, že se tam pomalu utopíme, ale ukázalo se, že je tam úplně stejně klidná voda jako na Edmundově. A pak jsme šli... a šli... chvilku dokonce úplně špatným směrem, ale nakonec jsme došli k svému cíli. Pravčická brána. Musím uznat, že je to opravdu nádhera. Jenom škoda, že je u ní až moc velký turistický ruch a přímo na ní nalepená hospoda. Ta trošku narušuje rovnováhu krajiny. Pán v pokladně s námi chvilku laškoval kvůli studentskému vstupnému, ale byl milý a dokonce nám "zcela zdarma" přidal ještě razítko z Pravčické brány, aby nám prý všichni věřili, že jsme tam vylezli :-))) Bránu jsme obešli ze všech stran a už lehce kulhavým krokem zamířili zpět dolů k parkovišti. Ani nevím, jak jsme dojeli do Kamenice a co jsme měli k večeři. Jediné co si pamatuju je, že mě hróóózně bolely nohy :-)))

pondělí 2.7.2007

Ajaj, tak jsme se probudili do deštivého dne. Skoro celý den pršelo. Po obědě se počasí na chvilku umoudřilo, tak jsme si udělali alespoň malý výletek. Autíčkem jsme zajeli do nedaleké České Kamenice. Někde by tam měl být hrad. No teda spíš zřícenina. Hledali jsme, hledali (co jinýho nám taky zbývalo, když jsem navigovala já), až jsme našli. A tak jsme šlapali do kopečka na hrad. počasí jako by se zbláznilo. Chvilku pálilo sluníčko, chvilku padaly kapky. Ale my to nevzdali a došli až na hrad. Uprostřed původních obvodních zdí je postavená dřevěná rozhledna. No to je něco pro mě :-)) Tak jsme se chvilku rozhlíželi a pak se vrátili do Srbské Kamenice.

úterý 3.7.2007

Dneska jedeme do Německa! Chceme navštívit hrad v Königsteinu a vyhlídky Schrammsteine. Jedeme opět přes Hřensko. Docela mě překvapila celnice, která byla hned za rohem (a to doslova). Vyštrachala jsem pasy z báglu a tradá za hranice. Jak si tak jedeme po Německu, říkám: "musíme zahnout doprava k těm vyhlídkám". Jedeme, jedeme... a najednou už jsme v Königsteinu. Hm, tak jsme to přejeli. Tak se tam podíváme cestou zpátky. V Königsteinu koukáme na hrad. Tyčí se nad celým městem, tak ho nelze přehlídnout. Jen tu cestu k němu nějak nemůžeme trefit. Pořád koukám, kde bude cedule "Burg Königstein", ale nakonec jsme nasli jen "Festung Königstein". Po výkřiku "tady zahni" jsme (ne zrovna pomalu) odbočili doleva. Hm, tak teda Festung, no. Ale kdo moh tušit, že je to pevnost a ne hrad??? Hlavně že jsme tu. A hned další sranda - parkovací automat. Tak nejprve drobný. No samozřejě nemáme. Takže jsme běhali po parkovišti s papírovou dvaceti a sto eurovkou. Museli jsme koupit pohledy, abysme vůbec rozměnili. No a pak přichází na řadu automat. Tak složitej jsem ještě neviděla. Nejen že byl celej komplet v němčině (to v Německu jaksi bývá), ale měl neskutečně hodně tlačítek. Takže jsme u něj chvilku strávili, ale nakonec nám ten parkovací lístek vydal :-)) A hurá ke hradu (teda k pevnosti). V kase nějaká nepříjemná baba. Nerozuměli jsme jí ani slovo. Zkusili jsme na ní, že chceme studentský lístky. Něco brebtala, tak Míša vydedukoval, že chce asi vidět průkazy. Kupodivu nám uznala kartičku ČZU a ČVUT a nechtěla ISIC. Pevnost byla opravdu obrovská, ale taková chladná. No německá, no. Máme ale super zážitek, kdy nám nad hlavama prosvištěla stíhačka. To byl rachot :-))) Vrátili jsme se zpátky k autu a jeli směrem k Čechám, odhodlaní tentokrát tu odbočku k vyhlídkám Schrammsteine najít. Povedlo se! Teda taky to mohli líp označit. Ale to jsem ještě nevěděla, co nás čeká... Jdeme si k vyhlídkám, samozřejmě do kopce (to už tak vyhlídky bývaj :-))), a najednou - skála a žebřík nahoru. No to snad né! Tam teda nevylezu ani za nic! Ježiš! Nemám na Míšu počkat dole?? Nakonec jsem se pustila do žebříku. No nohy se mi klepaly teda pořádně. Já ty vejšky nesnášim! Radost z přežitého žebříku netrvala dlouho, nahoru jich vedlo ještě několik. No to bude moje smrt! Klepala jsem se strachy. Částečně z toho, že lezu někam nahoru mezi skály - kdo mě zachrání, až spadnu? A pak při představě, že když teda lezu nahoru, budu asi muset slézt i dolu! Nutno říct, že nebýt Míši, tak bych tam nevylezla. Nahoře to ale stálo za to. Výhled do okolí byl úplně překrásný. Je to paráda koukat na ty všechny skály okolo zhora... Cesta dolů byla docela rychlá. Sice se opět dostavila klepavka nohou a strachy mi vyhrkly do očí slzy, ale přežili jsme to. Když jsem zase ucítila pod nohama pevnou zem, bylo mi, jako kdybych se znovu narodila. Nádhera. Navzdory tomu, jak jsem se bála, musím uznat, že to byla paráda. Za odměnu jsem pak od Míši dostala tričko Puma (zaručeně pravý, jak tvrdil ten wietnamec u stánku) :-))) Koupil mi ho cestou zpátky v Hřensku. Původně navrhoval, že za odměnu dostanu večeři, ale ukecala jsem to :-))) Na večeři jsme stejně šli. A byla opravdu zasloužená.

středa 4.7.2007

Na výlet jsme vyrazili po obědě, protože dopoledne pršelo. Cíl cesty jsem tentokrát vybírala já. No to jsem si dala ;-) Zvolila jsem Šaunštejn, Míša doplnil Malou pravčickou bránu, která je od něj kousek, a vyrazili jsme. Kdybych já trdýlko četla průvodce! Myslela jsem podle názvu, že to bude nějaká zřícenina hradu. Ale kdepak. Skalní hrádek. Teda nevěděla jsem, co si pod tím představit, dokud jsme nedorazili k žebříku. Ach jo, už je to zase tady... Chvění nohou a skály a žebříky. Nejsem horolezec! Míša si ze mě utahoval, že jsem to vybrala schválně a jestli nakonec nebudu dělat výškové práce :-))))))
Přístupová cesta teda nic moc. V jednom místě jsou dokonce skály tak blizoučko u sebe, že i já jsem měla co dělat abych se tam protáhla. Ale to už jsme byli nahoře. No výhled paráda. Skáče se tam ze skály na skálu, takže pro mě "pohodička". Díky bohu, že tam nějakej dobrák postavil zábradlí! Pak už jsme jeli zpátky do Srbské Kamenice. Usoudili jsme ale, že ještě nejsme dost utahaní, tak že si zajdeme na nedaleku vyhlídku Nad rybníkem, ze které je vidět celá Kamenice (a jak jsme zjistli, je z ní i dobrý výhled do našeho apartmánu :-)). A jak jsme vymysleli, tak jsme i udělali. Míša tradičně chodil ke krajům a já omdlívala :-))) Nakonec mě ukecal, abych si sedla na lavičku, která podle mě byla až moc u kraje ;-)

čtvrtek 5.7.2007

Prší, prší, jen se leje... kampak s Míšou pojedeme? Vyjeli jsme po obědě do Děčína s tím, že si zajdeme do aquaparku a pak se uvidí podle počasí. V Děčíně jsme samozřejmě zase nemohli nic najít (já nevím, proč mám vždycky mapu já), takže jsme se zeptali laskavé paní (no jiná v dohlednu nebyla), kde že je tam ten aquapark. No ta z toho měla pomalu Vánoce, že něco takovýho hledáme a sdělila nám, že to oni tam nemají, že mají jenom normální plaveckej bazén. Tak jsme našlápli autíčko a vyrazili do Ústí nad Labem, kde se podle Míši měl také vyskytovat aquapark. Ani ten jsme nenašli. Tak jsme zastavili u benzínky a zeptali se další milé paní, jestli tam něco takovýho vůbec mají. A ona na to: "Nééé, aquapark je v Děčíně"... Takže na odstřel. Vyprdli jsme se na nějakej aquapark a zeptali se alespoň, kde je tam ZOO. Tu jsme teda úspěšně našli. Prošli jsme celou ZOO, trochu zmokli (což mi nemohlo vadit, když sem na sobě měla pořád plavky), nafotili moře fotek zvířátek a jeli zpátky do Kamenice na večeři opět do restaurace Ve starém krámě. Doteď nám vrtá hlavou, co jsme té paní v Děčíně udělali, že nám zapřela aquapark. No, asi jsme se jí nelíbili :-)))

pátek 6.7.2007

Ráno nás opět probudil déšť. Vždycky sem tam zapršelo a zase přestalo. No jděte někam na výlet v tomhle počasí... A taky že jsme šli! ;-) Po vydatném obědě (kuře na paprice z pytlíku) jsme vyrazili na náš poslední výlet. Nejprve jsme zatoužili vidět Sloup v Čechách. Míša už tam prý jednou byl, já ho viděla poprvé a opravdu se mi tam líbilo. Pak jsme zamířili pěškobusem do Cikánského údolí s jeskyněmi. Teda každý má asi o jeskyních jiné představy. Když jsme tam došli, našli jsme totiž jen jednu a to ještě takovou očouzenou ve skále... Vrátili jsme se na parkoviště a popojeli do Svojkova, kde jsme zase nechali mazlíka a vydali se lesem k Modlivému dolu. Tam bylo krásně. Proti dolu byly (docela obsazené) lavičky, mezi stromy prosvěcovalo sluníčko... Pohodička na opalování. Ale cestou dolů k autu začal foukat nepříjemný vítr a dost se ochladilo. Tak jsme se vrátili směrem ke Kamenici a zastavili se v Novém Boru. Protože jsme neměli nic na další den na snídani, rozhodli jsme se, že navštívíme místní Tesco. No to ale nebylo takové běžné Tesco... tohle bylo úplně miniaturní :-))) Prostě obyčejná sámoška s poloprázdnýma regálama. No ale rohlíky tam měli, takže jsme byli jakž takž spokojení :-) Poslední zastávka byla u České skály. Odtud byl přenádherný výhled, i přesto, že foukal ukrutný vítr a byla zima. Dokonce je odtud vidět Panská skála. Po výletě jsme ze sebe zase udělali lidi a zašli si na pořádnou poslední večeři do restaurace Ve starém krámě. Dali jsme si moc dobroučký jídlo a navrch přidali i zákusek. Míša si dal míchaný ovocný pohár se zmrzlinou a vaječným likérem, já okusila Banana split.

sobota 7.7.2007

Ach jo, konec dovolené. Mně se tak nechce domů!! :-((( No ale co se dá dělat. Kolem půl 12 už jsme zase byli doma v našem (téměř rodném) městečku Bubákově. A jak řekl Míša - v pondělí zase do práce (v mém případě do učení) :-(( Ale není všem dnům konec, už teď se těšíme na další prázdninový výlet...

další fotky